OILPRINT
Olejotisk (olejotlač, olajnyomat, oilprint, Öldruck) patří mezi nejrozšířenější techniku ušlechtilých fotografických tisků ještě společně s gumotiskem, bromolejotiskem, uhlotiskem a carbrem. Název procesu je odvozen od toho, že barvení obrazu se provádělo mastnou tiskařskou černí nebo olejovou barvou. Jinými slovy je to "umělecká fotografie" založená na užití chromované klihoviny.[2] Vynalezl jej G. E. H. Rawlins v roce 1904 a ve své době nahradil gumotisk.
Pro tuto techniku jsi výrabím papír se silnou vrstvou želatiny. Papír zcitlivovuji sensibilizační lázní potíráním papíru chromovým roztokem. Po usušení přenáším obraz z negativu pomocí UV světla. Nakopírovaný papír vypírám ve studené vodě aby se odstranil chrom, po uschnutí ještě v teplé vodě. Po odstranění přebytečné vody nastává vlastní vyvolávání obrazu na vlhký papír mastnou tiskařskou černí, kterou nanáším válečkem a štětcem. Vyvýšená místa želatinového reliéfu barvu odpuzují, vyhloubená místa přijímaj.